Křižovníci - Logo

Křižovníci

Rytířský řád Křižovníků

s červenou hvězdou

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou

Kapitulní síň

Kapitulní síň je situována v budově generalátu Řádu, jež vznikla dílem na zbytku Juditina mostu a dílem na pozemku bývalého špitálu založeném 1252. Juditin most však byl stržen povodní v únoru 1342, a byl nahrazen Mostem kamenným založeném Karlem IV. poněkud výše proti proudu řeky. Původní dřevěný špitál spolu s celým konventem lehl popelem v den úmrtí Otce vlasti dne 29. listopadu 1378. Obnovený špitál byl pak později, roku 1420, poškozen husity.

V roce 1648, kdy levý břeh Vltavy v Praze obsadila Švédská vojska a vyplundrovala rudolfínské sbírky uložené na Hradě, byla o strategicky důležitý Kamenný most svedena nejedna bitva. Tak se stal křižovnický konvent s mostem sousedící důležitou pevností bránící proniknutí Švédů na pravý břeh a dokonání jejich díla zkázy. Při bojích o most byly budovy konventu tak vážně poškozeny, že bylo rozhodnuto vystavět konvent zčásti nově (1661-62). Protože však po třicetileté válce, za vlády 28. velmistra kardinála Harracha, nebylo dost prostředků ke stavbě, zahrnul později z úsporných důvodů do zdiva nového generalátu stavitel Carlo Luragho i zbývající části Juditina mostu včetně románské mostní věže. Celková zastavěná plocha v oblasti generalátu vzrostla o rozšíření směrem do řeky, když překlenutím úžiny dospěly základy generalátu až na nedaleký ostrůvek.

V období vlády velmistra Jakuba Beera (1840-1866) bylo z výtěžku prodeje Josefem II. již dříve zrušeného špitálu sv. Anežky na Novém Městě Pražském přistavěno v letech 1846-7 budově generalátu třetí patro. Ve zvýšené části budovy byl upraven tento 18 m dlouhý, 5,5 m široký a 8 metrů vysoký sál. Výzdobou kapitulní síně byl roku 1848 pověřen Josef Navrátil.

 

Popis nástropních fresek

Pseudorokoková Navrátilova výmalba na způsob mramoru se zlacenými rostlinnými ornamenty je korunována romantickými nástropními freskami s výjevy charakterisujícími Řád, jeho spiritualitu a dějiny.

První freska (počítáno ode dveří) předvádí scénu z některé z křížových výprav podniknutých k osvobození Palestiny od muslimských a jiných křesťanství nepřátelských utiskovatelů. V této době velkých válečných tažení objevuje se pochopitelná nutnost solidární péče o zraněné spolubojovníky, jež je posléze rozšířena i na ostatní nemocí či jinou nepřízní osudu stižené osoby. Tak vzniká špitální aktivita vojenských – rytířských řádů. Tato činnost pak čím dál více převládá a je časem zavedena v Evropě. Na tomto vzoru křesťanské lásky a rytířské solidarity staví i roku 1237 vzniklý špitální řád křižovníků s červenou hvězdou v Praze. V době svého největšího rozkvětu, v období vlády Karla IV., administrují křižovníci na šedesát špitálů, domů a farních kostelů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Polsku a rovněž v Uhrách. Až dodnes je sociálně-charitativní činnost jedním z úkolů našeho Řádu.

 

 

Druhá freska zobrazuje jednu z klíčových scén ze souboru pokladu křižovnické spirituality. Jak už název Řádu sám napovídá, zvláštní vztah k ukřižování Páně, nástrojům Jeho umučení a svatého kříže je spiritualitě Řádu vlastní. Častým motivem výtvarných děl pořízených pro účely Řádu je i zde zobrazené Nalezení svatého kříže.

Když byl křesťanský kult Milánským ediktem císaře Konstantina Velikého roku 313 konečně povolen a křesťané tak byli zbaveni krutého pronásledování ze strany státu, nastal pochopitelně zvýšený zájem o křesťanskou zvěst. Tak i matka císaře Konstantina svatá Helena, zobrazená ve středu fresky, vydala se roku 325 do Palestiny shlédnout místa spojená s, tehdy poměrně nedávnými, biblickými událostmi ukřižování Páně na hoře Kalvárii. Tam našla spoušť a pohanskou modlu bohyně Venuše, kterou přikázala rozbít. Pátrala po svatém kříži, na kterém přinesl nejvyšší oběť za celé lidstvo Boží Syn Ježíš Kristus. S přispěním jerusalémského biskupa sv. Makaria nalezla nástroje umučení Páně i dřevo kříže. Tyto relikvie jako největší poklady křesťanství byly převezeny z velké části do Evropy, kde rozebrány na malé částečky, jsou na významných místech křesťanského kultu vystavovány zbožné úctě věřících. Také náš Řád má doposud v držení autentické památky na umučení Páně – trn z Kristovy trnové koruny a malou třísku z Jeho kříže.   Na tomto místě je snad i vhodné pohovořit krátce o symbolice řádového odznaku, jímž právě stylisovaný kříž je. V hlubokých počátcích Řádu je stylisace kříže poplatná dobové módě. Nejstarší formou řádového kříže je kříž řecký (t.j. rovnoramenný), nebo tlapatý (rovnoramenný s rozšířenými konci). V průběhu 17. století užívá se kříže kotvicového (jak jej můžeme vidět třeba na portrétu velmistra Pospíchala). Teprve s počátkem 18. století, kdy vyvstala potřeba více zdůraznit sepjetí s jinými rytířskými řády, uplatňuje se kříž maltézský (osmihrotý). Maltézský kříž symbolisuje totiž svými osmi hroty základní kvality rytířských ctností – zřetelnost, rozlišování, stálost, pochopení, pozorování, takt, útočiště a obratnost. Možný je i výklad pomocí osmi blahoslavenství z Ježíšova t.zv. horského kázání (Mt 5, 3-10) – víra, naděje, moudrost, spravedlnost, milosrdenství, láska, umírněnost a statečnost.

 

Třetí freska ukazuje Uvedení křižovníků do Prahy svatou Anežkou Přemyslovnou. Ideovým východiskem fresky je legenda obhajující rytířský titul řádu. Jejím obsahem je teorie o založení špitálního bratrstva a později křižovnického řádu z navrátivších se účastníků některé z křížových výprav.