Volbou a působením velmistra Jiřího Ignáce Pospíchala (1694 – 1699) započíná novou kapitolu v dějinách Řádu. Pro svou horečnou a úspěšnou péči o rozvoj Řádu bývá nazýván jeho druhým za­kladatelem. Podařilo se mu Řád vymanit ze zlaté klece postulace – je po mnohých letech pouze velmistrem, nikoliv zároveň praž­ským arcibiskupem. Tak má mnohem volnější ruce pro práci ve prospěch Řádu. Obnovuje kázeň, pečuje o kulturu, literaturu i školství, což je mu možné díky zvelebení hmotné základny Řádu. Zakládá nový špitál sv. Anežky poblíž nynějšího Národního di­vadla, jenž je pak Josefem II. zrušen a výtěžek z prodeje je v 19. století užit k zbudování vyššího patra generalátu a kapitulní síně. V době vlády velmistra Pospíchala papež Innocenc XII. (1695) opět potvrdil Řádu všechny výsady a dů­stojnost řádu rytířského. Následkem toho značně stoupla prestiž Řádu i jeho velmistrů, kteří byly na základě rozhodnutí císaře Leopolda I. oprávněni zasedat v Českém stavovském sněmu jako 4. v řadě prelátů království českého a jako 1. mezi řeholními preláty.