Juvenát - vysokoškolská kolej

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou nabízí ve svém pražském koventu u Karlova mostu ubytování vysokoškolským studentům. Pro více informací nás kontaktujte na juvenat@krizovnici.eu.

"Našemu řádu je vlastní pohostinnost, skrze níž se projevuje a v pravdě uskutečňuje i naše spiritualita."

Obnovou Juvenátu v akademickém roce 2021/2022 řád navázal na starobylou tradici. Zájemce o historii lze odkázat na studii P. Václava Bělohlávka O.Cr. Studentská mensa u křižovníků: Podpora žactva z křesťanské lásky a bez závazků k budoucímu povolání vychází z programu sv. Anežky a řád ji provozoval již v nejstarších stoletích svého trvání, jakkoli ne soustavně. Z té doby je doloženo, že velmistři vyčleňovali z řádového jmění zvláštní nadace pro mládež. Při obrodě řádu za velmistra Pospíchala pak začala být tato činnost pěstována důsledněji. Studenti křižovnické menzy byli živeni jako záruka požehnání pro řád: Denně dostávali tři jídla s chlebem a pitím – ve všední dny s řídkým pivem, o nedělích s žejdlíkem piva silného. O velkých řádových svátcích dostávali patero jídel s pečení, po dvou žejdlících piva a po žejdlíku vína. Mimo to slavili na přelomu dubna a května svůj majáles, který se konal na řádových statcích v Ďáblicích nebo Hloubětíně. O dobrém bydlu svědčí množství přímluvných listů za přijetí do řádové mensy, které mocní příznivci jednotlivých studentů adresovali řádu, a které se v řádovém archivu dodnes dochovaly. Povinnosti studujících byly nevelké: „Sami však studenti nemají jinak žádného závazku, leda aby si pobožně vedli, svých studií pilně hleděli a na služby boží chodili a jak je již sám přirozený zákon k tomu má, aby za přijatá dobrodiní byli vděčni a řád nepomlouvali neb mu jednou neškodili.“ Dlužno dodat, že tehdejší studenti měli, narozdíl od dnešního obnoveného Juvenátu, povinnost zpívat na kůru jako vokalisté. Nejeden profesor hudby začínal coby křižovnický student. Z jiných juvenistů měl řád prospěch, když rozpoznali své duchovní povolání a stali se z nich po studiích křižovníci (např. P. Emilián Paukner O.Cr.). K tomu ovšem nebyli nikdy předem zavazováni – rozhodnutí podat žádost o vstup do řádu bylo vždy projevem jejich svobodné vůle.