| 14. | Své tělo kroťte zdrženlivostí v jídle i nápoji, pokud to zdraví dovoluje. Nemůže-li se někdo postit, ať aspoň mimo dobu společného jídla nic nepřijímá, není-li nemocen. |
| 15. | U stolu poslouchejte tiše a bez hádek, co se vám podle zvyku předčítá, dokud od stolu nevstanete, abyste přijímali nejen tělesný pokrm, nýbrž i pokrm duchovní, to je slovo Boží. |
| 16. | Jestliže ti, kdo pro svůj dřívější způsob života jsou choulostivější, dostávají jiný pokrm, ať jim bratři, kteří jsou následkem jiného způsobu života silnější, nezávidí a nepovažují to za křivdu. Ať je také nepovažují za šťastnější, že se jim dostává něčeho, co nedostávají oni sami. Spíše ať se radují, že dokáží, nač jejich slabší bratři nestačí. |
| 17. | A jestliže ti, kdo přišli do kláštera z lepších poměrů, dostávají lepší pokrm, oděv, lůžko a přikrývky než jejich silnější a proto šťastnější bratři, potom ať si tito silnější uvědomí, kolik věcí jejich slabší bratři ze svého světského života už opustili, i když ještě nedosáhli dokonalosti svých silnějších bratří. Proto ať nechtějí mít všichni to, čeho se navíc dostává několika slabším, ne jako pocty, nýbrž ze shovívavosti, jinak by totiž došlo k nemoudrému jevu, že zatímco by bohatí v klášteře usilovali o dokonalost, chudí by naopak zpohodlněli. |
| 18. | Nemocní ať ovšem dostávají lehčí stravu, aby se jim nepřitížilo. Po nemoci však o ně pečujte tak, aby se zase rychle zotavili, i kdyby přišli z nejskromnějších poměrů ve světě, protože jim přestálá nemoc způsobila to, co bohatším dřívější způsob života. Když však dosáhnou svých bývalých sil, ať se vrátí ke skromnějšímu, to je šťastnějšímu způsobu života, v němž služebník Boží vyniká tím více, čím méně potřebuje. Když tedy zase nabudou svého dřívějšího zdraví, ať netouží dále po lepším jídle, které jim bylo potřebné v nemoci, spíše ať se považují za bohatší proto, že méně potřebují. Neboť lepší je méně potřebovat než více mít. |
