| 1. OBECNÉ ZÁSADY |
| 9. | Svátostí křtu umíráme hříchu, vstáváme k novému životu a zasvěcujeme se Bohu (srov. Řím. 6,4-10). Naším přihlášením se k evangelijním radám, kterým svobodně odpovídáme na Boží volání, se nejen potvrzuje naše křestní zasvěcení, ale i plněji projevuje a my můžeme jeho ovoce hojněji přijímat, když se vnitřně odevzdáváme Bohu v poslušnosti (srov. Světlo národů 10 a 44). |
| 10. | Vzhledem k tomu,že křestní obrácení je posilováno duchem pokání (srov.Mk 1,15), máme nést svůj kříž obzvláště tím, že se dobrovolně zasvěcujeme a neustále věnujeme úkolům a povinnostem společného života s jeho každodenními břemeny, jakož i studiu a apoštolátu. |
| 11. | Členové Řádu ať nosí tradiční řeholní šat na znamení svého zasvěcení a na svědectví chudobě (srov.kán.669,§ l). |
| 12. | Řeholní oděv ať členové nosí všude tam, kde je to vhodné, a podle vlastního uvážení. |
| 13. | Profese ať se koná formou vlastní našemu Řádu a jak ji předpisuje řádový rituál. Doklad slibů podepsaný profesem a tím, kdo jeho sliby přijal, se uloží v řádovém archivu. Jedná-li se pak o slavnou profesi, představený, který ji přijal, musí o ní podat zprávu do farnosti, kde byl řeholník pokřtěn. |
| 2. O ČISTOTĚ |
| |
| 14. | Čistotu pro Boží království, která vyniká mezi ostatními evangelními radami, máme oceňovat jako vynikající dar Boží milosti a jako pramen mnohých dober (srov. Světlo národů 42). |
| 15. | Slib čistoty je spojen se závazkem dokonalé zdrženlivosti v celibátu (srov.kán.599). |
| 16. | Nespoléhejme na vlastní síly, ale spíše na Boží pomoc. Používejme modlitbu, umrtvování a snažme se ovládnout smysly. Nezapomínejme ani na přirozené prostředky, abychom se vyhnuli všemu, co ohrožuje naše svědectví, a čelili tomu silou ducha (srov. Dokonalá láska 12). |
| 17. | Ostatně čistota, která velmi podporuje bratrské vztahy, jistěji se zachovává v bratrském společenství, protože poutem přátelství mezi bratřími se snáze překonává nebezpečný pocit samoty. |
| 3. O CHUDOBĚ |
| |
| 18. | Evangelní chudoba se chápe tak, že následujíce chudého Krista, nejen máme vše společné s ostatními členy, aniž bychom měli svůj vlastní majetek, ale také, že ve svých srdcích zbaveni žádostivosti po pozemských věcech, šetrně jich užíváme. |
| 19. | Co se týká chudoby, nestačí se při užívání majetku podřizovat představeným, ale je zapotřebí, aby členové Řádu byli opravdu chudí i v duchu,protože mají poklady v nebi (srov. Dokonalá láska 13). |
| 20. | Slib chudoby v sobě zahrnuje závislost a omezení v užívání a disponování s majetkem dle norem Konstitucí (srov.kán.600). |
| 21. | Před prvními sliby ať novicové postoupí správu svého majetku, komu chtějí, a svobodně rozhodnou o jeho užívání (srov.kán.668,§ l). Ke změně těchto dispozic ze závažného důvodu a k jakémukoliv rozhodnutí o majetku potřebují svolení Velmistra (srov.kán.668,§ 2). |
| 22. | Profes se slavnými sliby ztrácí právo získávat a vlastnit majetek. Proto v šedesáti dnech před slavnými sliby má se zříci majetku formou platnou i pro obor občanského práva (srov.kán.668,§ 4,5). |
| 23. | Ten, kdo by porušil slib chudoby, ať je napomenut, a jestliže se nepolepší, ať je potrestán od Velmistra podle závažnosti přestupku. |
| 24. | Cokoliv člen Řádu získá pro sebe, získává to pro Řád. Co dostává z titulu platu, příspěvku nebo zaopatření, náleží Řádu (srov.kán.688,§ 3). |
| 25. | Každý člen ať dostane ze společného majetku od představeného, co potřebuje. Se svěřeným majetkem a penězi ať zachází šetrně a hospodárně v duchu slibu chudoby. |
| 4. O POSLUŠNOSTI |
| |
| 26. | Řeholní poslušností přinášíme odevzdání naší vůle jako oběť Bohu, připojujeme se k jeho spásonosné vůli a ještě plněji se připodobňujeme Kristu, který se pro nás stal poslušným až k smrti (srov. Flp 2,8). |
| 27. | Slib poslušnosti v sobě zahrnuje závazek podřízení vůle vůči představeným, kteří zastupují Boha, když podle Řehole a Konstitucí něco přikazují (srov.kán.601). |
| 28. | Jednotliví členové Řádu jsou také z titulu slibu zavázáni poslušností vůči nejvyššímu Veleknězi jako jejich nejvyššímu představenému (srov.kán.590,§ 2). |
| 29. | Je-li někomu ukládán nějaký úkol či je pověřován nějakým úřadem, dotyčný ať jej v pokoře a ochotně přijme a snaží se jej svědomitě vyplnit s větším úsilím a horlivostí, než kdyby se jednalo o jeho vlastní záležitosti. Jestliže naopak bude někdo svého úřadu či povinnosti zbavován, bez reptání ať jej klidně složí do rukou představeného a předá zprávu o jeho plnění. |
| 30. | Pokud Velmistr něco přikazuje písemně nebo před dvěma svědky, a to pod slibem poslušnosti, je to příkaz zvláště zavazující. |
| 31. | Ať se tedy představení snaží autoritu, kterou jako úkol přijali, vykonávat jako službu členům Řádu. Ať je laskavě a upřímně vyslechnou, avšak zachovají si svou pevnou autoritu (srov.kán.618). |
