Základní informace o Řádu
CONCORDIA RES PARVAE CRESCUNT. DISCORDIA RES MAXIMAE DILABUNTUR.
SVORNOSTÍ NEPATRNÉ VĚCI ROSTOU. NESVORNOSTÍ SE I NEJVĚTŠÍ VĚCI ROZPADAJÍ.
Hlavní řádové heslo vyryté na meči generála a velmistra Řádu.
Název řádu
Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella in pede pontis Pragensis
Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou u paty pražského mostu
Ordo sacrorum ac militarium Crucigerorum cum rubea stella
Posvátný a rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou
Canonici Regulares Sanctissimae Cruscis a stella rubea
Řeholní kanovníci Nejsvětějšího Kříže od červené hvězdy
Crucigeri cum rubea stella
Křižovníci s červenou hvězdou
Crucigeri stellati
Křižovníci s hvězdou
Zkratky
O. Cr., O. Crucig.
Řehole
Sv. Augustina.
Patroni řádu
Sv. Anežka Česká, sv. Augustin, sv. Jan Nepomucký i ostatní patroni země české.
Spiritualita a zaměření
Hlavní patronkou řádu je jeho zakladatelka sv. Anežka Přemyslovna, jejíž liturgický kult byl křížovníkům povolen Svatým stolcem již ve středověku, tedy dávno před jejím blahořečením (3. 12. 1874) a svatořečením (12. 11. 1989). Vedle sv. Augustina, jehož řeholí se řád řídí, se zvláštní úctě těší tajemství utrpení Krista a dále úcta ke sv. Kříži, zejména jeho Nalezení a Povýšení. Proto je také ctěna sv. Helena, (sv.) Konstantin Veliký a císař Heraklios, jakož pak i sv. Florian, sv. Jan Nepomucký i ostatní čeští patroni jako zvláštní ochránci ryze českého řádu. Křížovníci, kteří vznikli ze špitálního bratrstva, se starali o nemocné chudé i poutníky, avšak většina jejich špitálů a hospiců zanikla za husitských válek.
V souvislosti s relativním poklesem počtu duchovenstva, došlo k postupnému přetvoření špitálního řádu v řád řeholních kanovníků, jejichž hlavní činností je duchovní správa v inkorporovaných farách. Řád však dodnes finančně podporuje činnost řady nemocnic, ačkoliv sám žádnou nespravuje.
Znak
Původně rovnoramenný červený kříž na černém plášti, od roku 1252 doplněný dole o červenou hvězdu. Objevuje se i kříž tlapatý. V průběhu 17. století převládal kříž kotvicový a teprve počátkem a hlavně v průběhu 18. století převládl kříž osmihrotý, obecně zvaný maltézský. Dříve byl řádový kříž převýšen černým kloboukem, zpravidla se čtyřmi střapci, ale od roku 1701 začal velmistr Franchimont užívat na jeho místě infuli a berlu. Baroko obohatilo řádový znak ještě o další honosné kusy, a to o velmistrovský klobouk, zvaný galerus (bílý se zlatou stuhou), o meč a šíp, které jsou umístěny na horní hraně štítu, nebo je jimi štít podložen. Štítonoši se staly postavy sv. Heleny a (sv.) Konstantina (právoplatně svatořečen pravoslavím, ale v katolické církvi nebyl nikdy oficiálně kanonizován). Snad i proto bývá tento štítonoš někdy interpretován jako císař Herakleios.
Oděv
Původně černá kápě, škapulíř, surcot (tj. svrchní sukně) a pláš zdobený červeným rovnoramenným křížem, od roku 1252 doplněný dole o červenou hvězdu. V roce 1292 povolil papež Mikuláš IV. křížovníkům nosit i meč, který však při příchodu do konventu museli odevzdávat představenému.
Dnes se řeholní oděv křížovníků skládá z černého taláru, zdobeného dvěma bílými jazýčky na kolárku, jaké dříve nosívalo i světské duchovenstvo, a osmihrotým červeným křížem, dole provázeným šestihrotou červenou hvězdou, která je vyšita i na levé straně černého řádového pláště.
Velmistr si od dob baroka obléká drahocenný sobolí plášť, kolem šíje kolanu s řádovým odznakem, u boku nosí skvostný meč a hlavu má pokrytou velmistrovským bílým hedvábným kloboukem, zvaným galerus.
