30. | Šaty si ukládejte na společném místě pod péčí jednoho nebo dvou bratří nebo kolik jich je třeba, aby je vyklepávali a chránili před moly. A jako jíte z jednoho stolu, tak se také oblékejte z jednoho skladu. Nestarejte se pokud možno o to, jaký oděv se na vás podle roční doby dostane a zda každý dostane, co si tam uložil, či co nosil někdo jiný, jen když každý má, co potřebuje. Kdyby však proto mezi vámi vznikaly spory a mrzutosti a kdyby si někdo stěžoval, že dostal horší šaty, než nosil dříve, a kdyby někdo nesl jako křivdu, že je hůře oblečen než jiný bratr, ať je vám to důkazem, kolik se vám ještě nedostává na vnitřním rouchu duše, to je na milosti Boží, když se hádáte pro šat tělesný. Ale i když se vám tato slabost trpí a dostáváte každý, co jste si uložili, ukládejte to aspoň do společné šatny a pod společný dohled.* |
31. | Má to být proto, aby nikdo nepracoval sám pro sebe, nýbrž pracujte pro společný prospěch usilovněji a radostněji, než kdybyste pracovali každý sám pro sebe. Vždyť o lásce je psáno, že „nehledá svůj prospěch“ (1 Kor 13,5) a klade společný prospěch nad vlastní a nikoli vlastní nad společný. Čím větší bude tedy vaše péče o společný prospěch než o vlastní, tím větší poznáte, že je váš duchovní pokrok a nad všemi vašimi časnými potřebami bude zářit láska, která nikdy nepřestává. |
32. | Daruje-li tedy někdo svým synům nebo příbuzným v klášteře šatstvo nebo jiné potřebné věci, ti to nesmí přijmout tajně, nýbrž představený to může jako společnou věc dát tomu, kdo ji nejvíce potřebuje. Přijme-li však někdo něco tajně, ať je odsouzen jako zloděj. |
33. | Šaty si perte, jak určí představený, buď sami nebo v prádelnách, aby přílišná péče o čistotu šatu neposkvrnila duši uvnitř. |
34. | Ani tělu neodpírejte koupel, žádá-li si toho zdraví. Na radu lékařovu ať se tak stane bez odmluvy a i kdyby snad pacient nechtěl, ať vykoná na příkaz představeného, co je potřebné pro jeho zdraví. Kdyby si to však někdo sám přál a nebylo by to pro něho dobré, ať není jeho žádosti vyhověno. Někdy se nám totiž škodlivé věci zdají užitečnými, protože v nich máme zálibu.* |
35. | Je-li některý Boží služebník nemocen, věřte mu bez váhání, když říká, co ho bolí; není-li však jisté, že ho lze vyléčit tím, co se jemu líbí, otažte se lékaře. |
36. | Do lázní nebo kamkoli jinam bude třeba jít, ať jdou alespoň dva nebo tři. A nikdo ať nechodí s tím s kým sám chce, ale s tím koho mu představený přidělí. |
37. | Někomu svěřte péči o nemocné, o rekonvalescenty a bratry jinak churavé, i když snad nemají horečku. Ten ať si ze společných zásob vyžádá, co je podle jeho mínění třeba. |
38. | Také ti, kdo pečují o jídlo, oděv a knihy, ať bez reptání slouží svým bratřím. |
39. | O knihy žádejte vždy v určenou hodinu. Kdo přijde jindy, ať je nedostane. |
40. | Kdo mají na starosti oděv a obuv, ať je vydají bez zdráhání každému, když to bude potřebovat. |