Hradiště sv. Hypolita nad Znojmem
Původně významné hospodářské, vojenské a správní centrum kraje, vybudované na skalnatém ostrohu chráněném z jedné strany řekou Dyjí a Pivovarským potokem a potokem Gránicí ze strany druhé.
Název Hradiště (Gradisc) se objevuje v listinách až v roce 1243, ačkoliv již listinou ze dne 7. 12. 1240 daroval král Václav I. tamní světské proboštství (Ecclesi-am in monte S. Ypoliti), které snad bylo archipresbyteriátem, řádu křížovníků v Praze. To potvrdil 9. 6. 1247 olomoucký biskup Bruno a v roce 1253 znovu Václav I. Podle potvrzení krále Václava II. z roku 1287 mělo Hradiště soudní imunitu (podléhalo jen soudu markraběte), bylo osvobozeno od zeměpanských povinností a z výnosů města Znojma a celé župy mu příslušel obilní a solný desátek. Počátkem 15. století utrpělo Hradiště značné škody při válkách mezi markrabaty Joštem a Prokopem a jeho statky byly roku 1411 doživotně zastaveny za 100 kop Ančce z Lipé, vdově po Jaroslavu z Meziříčí, která je držela ještě roku 1430. Teprve přičiněním probošta Mikuláše Bechinie z Lažan získali křížovníci své statky zpět.
Za probošta Jana Czellara se v roce 1538 mluví o Hradišti jako o pevnosti a za Lukáše Glaucha, zvaného Landgraf, se nazývalo tvrzí a připomínalo se, že na jeho místě stával kdysi zeměpanský hrad. V čele proboštství se střídali významní mužové – Martin Medek z Mohelnice (později velmistr a arcibiskup pražský), jeho bratr Petr Medek z Mohelnice či Mikuláš Kozař, znamenitý matematik a astronom císaře Rudolfa II.
V dubnu 1619 obsadil Jindřich Matyáš hrabě Thurn, který velel stavovskému vojsku, město Znojmo i Hradiště, kde se opevnil. Statky proboštství získal tehdy od moravských stavů znojemský hejtman Vilém z Roupova. Po bělohorské porážce odbojných stavů však byl veškerý majetek navrácen, a navíc v roce 1624 osvobodil císař Ferdinand II. Hradiště od dávek pro znojemský hrad.
Důležitou roli na Hradišti sv. Hypolita sehrál probošt Gerhard de Schlessin, původem z Lutychu, od jehož vlády byli tamější probošti zároveň generálními vikáři celého řádu (vicarius generalis totius ordinis). Když v roce 1629 proboštství vyhořelo, byla zahájena jeho barokní přestavba. Tu přerušil v roce 1645 vpád Švédů, kteří se Hradiště zmocnili a vyplenili je. Gerhardův nástupce a synovec, Tomáš Kornelius de Schlessin, pak pokračoval až do doby, kdy byl zavražděn chamtivými příbuznými, v přestavbě Hradiště a dokončil ji. V roce 1662 dal vybudovat vně areálu proboštský kostel sv. Antonína Paduánského, který tak doplnil již stávající kapli Panny Marie Cellské a kostel sv. Hypolita (bývalá capella regia). Někdejší probošt Martin Konstantin Beinlich, který se stal v Praze velmistrem, vymohl roku 1709 hradišťským proboštům právo pontifikálií, čímž se stali infulovanými moravskými zemskými preláty, a dále hodnost řádových generálních vikářů na věčné časy (in perpetuum). Téhož roku se chrám sv. Antonína Paduánského stal kostelem farním a vnitřní kostel sv. Hypolita (královská kaple) byl vyňat z jurisdikce diecézního biskupa.
Vynikající osobností byl i probošt Jan Ryvola. V roce 1742 utrpělo Hradiště značné škody pruským vpádem. V průběhu Sedmileté války se ocitl v ohrožení Mořic Adolf Karel vévoda ze Sachsen-Zeitz, O. Melit., titulární arcibiskup pharsalský a biskup litoměřický (1733-1759). Narychlo opustil svou diecézi a Marie Terezie mu určila za dočasný pobyt proboštství sv. Hypolita v Hradišti nad Znojmem, kde mu bylo roku 1758 vyhrazeno celé východní křídlo hlavní budovy konventu. Tam také dne 20. 6. 1759 zemřel a byl pochován. Zanechal po sobě značné dluhy a teprve po letech došlo k jejich vyrovnání. Z těchto peněz (14.156 zlatých a 7 krejcarů) byl zaklenut kupolí a vyzdoben freskami proboštský kostel.
V roce 1806 a znovu roku 1809 způsobili v Hradišti mnoho škod Francouzi, kteří tam zřídili špitál. V revolučním roce 1848 přenocoval na Hradišti rakouský císař Ferdinand I., když se z rozbouřené Vídně ubíral do Olomouce, kde později abdikoval.
Československá republika ztenčila v rámci takzvané pozemkové reformy řádový majetek i na Hradišti a komunisté ho pak vyvlastnili celý. Konvent byl uzpů-soben tak, aby sloužil charitativním účelům. Po listopadu 1989 se svého majetku ujali znovu křížovníci, kteří hned zahájili nezbytné opravy a restaurátorské práce.
